Chlapec s rybí hlavou je lyrickým ponorem do bezejmenného českého maloměsta, skrznaskrz šedošedého, ubíjejícího ve své každodennosti a vyčpělých ideologiích. To vše velmi ostře vnímá protagonistka příběhu, která se do svého rodiště po letech vrací, aby se rozloučila s tragicky ztraceným přítelem z dětství. Pod zdánlivou fádností městských budov číhají temné a bytostně lidské momentky, uchopené specifickým a stylisticky výjimečným jazykem. V okolních lesích však cosi rozkvétá a pod hladinou řeky se odehrává milostný příběh 21. století, podaný bez patosu a stylizujících stereotypů.

Tento příběh je pavučina přetrhaných vláken: když se podaří zachytit jedno, ostatní se vysmeknou. Je to příběh znepokojivé série úmrtí v prostředí pornografického průmyslu mezi Římem, Milánem a Turínem, ale zároveň i příběh vyšetřování, které vede vrchní inspektorka Vittoria De Feo. Je to příběh o tom, jak se dvojice dvacátníků, Bet a Teo, vydá po téže stopě ve snaze získat materiál, který by znovu nakopl jejich blog, a také příběh bulvárního novináře, jenž se snaží získat životní senzaci. Kolem jejich komplikovaného pátrání se pohybuje surrealistický sbor groteskních postav: chirurgové, kteří bohatnou prodejem erotických pomůcek modelovaných podle anatomie mrtvých pornohvězd, ďábelští právníci vodící koncipienty na vodítku, forenzní analytici snažící se prorazit jako youtubeři, bývalí herci z dětských pořadů upadlí v nemilost, psychiatři převlékající se během sezení za avokádo, upovídané influencerky sjeté kokainem, slizcí manažeři pornohereček. To vše doprovázené a okořeněné syntetickými drogami a smlouvami o podřízenosti, useknutými rukami a citronovými koláči, domácími králíky a trashovými pořady, sklady Ikea a pornografickými filmovými studii. Za zdánlivě čistou detektivní linií se rozvíjejí podoby pornografie bytí, v níž už dnes neexistuje nic obscénního.

Je to můj život, kniha, napsaná formou detektivního románu, líčí vztah tří žen z rozdílného sociálního prostředí: Angely Popové, kurátorky v galerii (a čerstvé matky), Grety Rothové (vyšetřovatelky z oddělení vražd) a Carly (Razii), sexuální pracovnice. Angela trpí poporodní depresí a pociťuje palčivou potřebu mít věci pod kontrolou. Tato potřeba nakonec vyústí v uměleckou instalaci, nazvanou „Je to můj život“, kterou věnuje dceři Elize a sestře Raise. Do jejího plánu vstoupí Carla, s níž se náhodně seznámí při jedné z večerních vycházek, i bývalý spolužák z univerzity, novinář Lazăr Mitrea. Carla je zároveň – byť jen na krátký čas – milenkou Grety, policistky pověřené vyšetřováním podezřelé smrti Angely Popové. Rozdílné dějové linky se proplétají kolem dilematu: je Angelina smrt vražda, nebo sebevražda? Pokud je to zločin, kdo je pachatel? Je pachatelů víc? Podezřelými se postupně stávají všichni „blízcí“ oběti. Podezření a napětí – jak narativní, tak mezi postavami – přetrvává až do finále, kdy vyjde najevo, že Angela Popová všechny vztahy zinscenovala, aby uskutečnila svůj plán: instalaci-manifest. Touha po sebevraždě a známky postupného psychického úpadku jsou roztroušené v celém románu, nevedou však nutně k závěru, že právě to byl Angelin záměr. Dilema vražda-sebevražda zůstává otevřené do posledních stránek knihy. Je to můj život bourá stereotypy a předsudky spojené s rodinou, genderem, sexualitou a duševními poruchami. Román tak vrcholí jistým druhem manifestu, jenž vybízí k zamyšlení, přijetí, porozumění a empatii.

Úleva, kterou Ernest cítí po otcově sebevraždě, netrvá dlouho. Brzy zjistí, že rány z minulosti, které považoval za zahojené, jsou otevřenější než kdy dřív. Příležitost žít v opravdovém domově, jak zděděný dům nazývá, s sebou nese přání z dětství: vytvořit ideální rodinu. Neschopnost porozumět své matce a své manželce, které chtějí samy řídit své životy, otcův neustálý vliv a návrat dávné lásky však otřesou základy, na nichž se Ernest snaží vybudovat novou, idylickou přítomnost. Silné a současné téma okořeněné špetkou humoru dělají z Opravdového domova dynamický a intimní román s narůstajícím psychologickým napětím.