Literatura a život mají společného jmenovatele: příběh. Píšou se sedmdesátá léta a William „Mole Man“ Lyttle vykope v tunelu pod svým domem větu, která nezvratně ovlivní chod světa. „Naše životy už nám nepřipadají jako příběhy.“ Protagonistkou autofikčního románu je třiatřicetiletá Emma, která se snaží porozumět svým českým kořenům, vyrovnat se se smrtí matky a najít odpovědi na otázky okolo zmizení své partnerky. Historie okolo ní neplyne, naopak se hromadí a tříští. Mezi pozůstatky se katastroficky zvedá vodní hladina a sílí požáry. Emma se jimi prodírá ve snaze poodejít od lásky, ve které se vítězí a prohrává. V jejím vyprávění docházíme na konec společně či každý po svém, příběh zůstává. Stejně jako otázka, zda vyprávění může člověku pomoci vyrovnat se s tragickými událostmi.

Nacházíme se v odlehlé vesnici Nome na Aljašce, píše se rok 1921. Ada Blackjack, dívka z kmene Inupiat, se rozhodne odložit svého syna Bennetta, nakaženého tuberkulózou, do sirotčince, než přijde na způsob, jak ho uživit. Brzy si ji příležitost najde sama, a sice v podobě lodi připlouvající ze Seattlu. Plaví se na ní čtyři průzkumníci toužící po dobrodružství, plní koloniálních fantazií, a také kočka Vic. Míří na Wrangelův ostrov – poslední útočiště mamutů –, aby toto území připojili k britské konfederaci; hledají Inupiatku, která by jim během plavby vařila a šila. A tak se Ada bez ohledu na šamanova varování přidá k arktické expedici. Po několika měsících budou všichni objevitelé po smrti a Ada bude muset na Wrangelově ostrově přežít sama s Vic. Musí se proto přizpůsobit polární oblasti a znovuobjevit svou identitu inupiatské ženy, potlačenou léty kolonialismu. Při této proměně bude čelit hlubinám ledové země i svého nitra, hladu, smrti Boha, medvědu Nanukovi a možnosti, že až připluje záchranná loď, ona se do Nome nevrátí. K čemu bude záchrana syna, když ho koloniální řád nikdy nenechá najít vlastní potenciál? Bude moci být dobrou matkou, když po návratu riskuje nevolnictví? Nakonec se vrátí, aby Bennett poznal něhu a led jejího lidu.

Život ovdovělé hospodské Aloisie se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se její dceři Kristě zjeví v lese Panna Maria. Třebaže ji krom Kristy nikdo neviděl, zpráva o zjevení se rychle rozkřikne, do zapomenutého kraje začnou proudit zástupy a zadlužená hospoda konečně prosperuje. Krista je stejnou měrou okolím adorována i nenáviděna. Sama Aloisie neví, na kterou stranu se přiklonit. Je její dcera lhářka, nebo vizionářka? A zjevuje se v lese skutečně Matka Boží, nebo něco mnohem děsivějšího? Příběh o lásce, víře a nekonečné vůli vychází ze skutečných událostí, které se odehrály v devatenáctém století na Broumovsku.

Mie je dvacet šest let a každý den se probírá hrůzami světa: pracuje jako moderátorka obsahu a musí cenzurovat ta nejbrutálnější videa, která kolují po internetu. Od chvíle, kdy její bývalý přítel Ruben zemřel po zásahu elektrickým proudem ve vaně, se točí v kruhu nihilismu a výčitek, otupělá svou prací i psychofarmaky, ožívající jen občas díky přátelství s Dennisem a Miriam. Minulost s Rubenem je archivem krutých vzpomínek, podobně krutých jako obrazy, které musí odstraňovat z internetu, ale vzpomínky ze své paměti vymazat nedokáže: jeho citové vydírání, když ji obviňoval, že ho užírá jako kudlanka, strach z toho ho opustit. Když však narazí na video Sofie, dívky, která se jí podobá a která skočí z mostu, Mia se probere a rozhodne se jít po dívčiných stopách: setká se s jejím přítelem Lapem, vycházející hudební hvězdou, i s její kamarádkou Margot, eskort pracovnicí a tanečnicí v nočním klubu, a oběma podlehne v jakési vířivé hře zrcadel. Nakonec se Mia spolu s Miriam a Margot rozhodnou dát si šanci na jinou cestu, v paktu sesterství mimo zaběhlé normy, který dokáže rozlousknout skořápku její bolesti. Kudlanka (Mantide) vypráví příběh mladé ženy, která vzdoruje ztrátě i samotě, bouří se proti po generace předávanému pocitu ženské viny a směřuje vpřed, ke světlu svého budoucího já.

Snídaně šampionek je knižní debut Lii Zakrajšek, v němž se spolu s hlavní hrdinkou vydáváme na tři různé studentské brigády: do kina, kulturního centra a knihkupectví. Když zrovna nesedí na přednáškách nebo není v práci, tráví čas v malém, zatuchlém podkrovním pokojíku v bytě, který sdílí s impulzivní a chaotickou Vesnou a organizovanou, zodpovědnou Piou. Jejich vzájemná dynamika se napříč kapitolami s větší či menší dramatičností buduje a vzápětí zase hroutí. To vše se odehrává na pozadí širších existenciálních krizí, jimiž prochází mladá generace, která na trh práce teprve vstupuje – od prekarizace a přemrštěných cen nemovitostí až po prohlubující se třídní segregaci, osamělost a zhoršující se duševní zdraví. Mladí lidé v románu, kteří by tak měli přemýšlet o svých snech a budoucnosti, mají ale kapacitu řešit nanejvýš to, jak vydělat na další nájem. Román, který si inspiraci pro svůj název vypůjčuje u Kurta Vonneguta, je subtilní satirou současné doby, kterou tolik potřebujeme.

Neviditelní je román o nepřijetí odlišných lidí, ve kterém děti o rodičích pouze sní. Mladá žena, která vyrostla v dětském domově, se pokouší překonat traumata z dětství. Po tom, co ztratí blízké lidi, potká Daru, opuštěnou dívku, ve které vidí samu sebe. Když se rozhodne darovat dívce život, který ona sama nikdy neměla, setkává se s dalším rozměrem své neviditelnosti. Příběhové linky románu o lidech na periferii společnosti se proplétají, aby odvyprávěly jeden společný příběh o neviditelnosti.

Sisyfos bloudí peklem s prázdným invalidním vozíkem a není si úplně jistá, co tam vlastně hledá, kromě toho, že musí z denního stacionáře vyzvednout svou dceru s vícečetným postižením. Po misi, která pokaždé selže, se vrací do ošuntělého přízemního bytu prapodivné bytovky. Když se s ní dá zdánlivě zničehonic do řeči domácí, začne se Sisyfos najednou rozpomínat. Dny jako podivné symptomy je boj s otupělostí, hledání hranic mateřství, naděje i bezradnosti, života i smrti.

Úleva, kterou Ernest cítí po otcově sebevraždě, netrvá dlouho. Brzy zjistí, že rány z minulosti, které považoval za zahojené, jsou otevřenější než kdy dřív. Příležitost žít v opravdovém domově, jak zděděný dům nazývá, s sebou nese přání z dětství: vytvořit ideální rodinu. Neschopnost porozumět své matce a své manželce, které chtějí samy řídit své životy, otcův neustálý vliv a návrat dávné lásky však otřesou základy, na nichž se Ernest snaží vybudovat novou, idylickou přítomnost. Silné a současné téma okořeněné špetkou humoru dělají z Opravdového domova dynamický a intimní román s narůstajícím psychologickým napětím.