Literatura a život mají společného jmenovatele: příběh. Píšou se sedmdesátá léta a William „Mole Man“ Lyttle vykope v tunelu pod svým domem větu, která nezvratně ovlivní chod světa. „Naše životy už nám nepřipadají jako příběhy.“ Protagonistkou autofikčního románu je třiatřicetiletá Emma, která se snaží porozumět svým českým kořenům, vyrovnat se se smrtí matky a najít odpovědi na otázky okolo zmizení své partnerky. Historie okolo ní neplyne, naopak se hromadí a tříští. Mezi pozůstatky se katastroficky zvedá vodní hladina a sílí požáry. Emma se jimi prodírá ve snaze poodejít od lásky, ve které se vítězí a prohrává. V jejím vyprávění docházíme na konec společně či každý po svém, příběh zůstává. Stejně jako otázka, zda vyprávění může člověku pomoci vyrovnat se s tragickými událostmi.

Mie je dvacet šest let a každý den se probírá hrůzami světa: pracuje jako moderátorka obsahu a musí cenzurovat ta nejbrutálnější videa, která kolují po internetu. Od chvíle, kdy její bývalý přítel Ruben zemřel po zásahu elektrickým proudem ve vaně, se točí v kruhu nihilismu a výčitek, otupělá svou prací i psychofarmaky, ožívající jen občas díky přátelství s Dennisem a Miriam. Minulost s Rubenem je archivem krutých vzpomínek, podobně krutých jako obrazy, které musí odstraňovat z internetu, ale vzpomínky ze své paměti vymazat nedokáže: jeho citové vydírání, když ji obviňoval, že ho užírá jako kudlanka, strach z toho ho opustit. Když však narazí na video Sofie, dívky, která se jí podobá a která skočí z mostu, Mia se probere a rozhodne se jít po dívčiných stopách: setká se s jejím přítelem Lapem, vycházející hudební hvězdou, i s její kamarádkou Margot, eskort pracovnicí a tanečnicí v nočním klubu, a oběma podlehne v jakési vířivé hře zrcadel. Nakonec se Mia spolu s Miriam a Margot rozhodnou dát si šanci na jinou cestu, v paktu sesterství mimo zaběhlé normy, který dokáže rozlousknout skořápku její bolesti. Kudlanka (Mantide) vypráví příběh mladé ženy, která vzdoruje ztrátě i samotě, bouří se proti po generace předávanému pocitu ženské viny a směřuje vpřed, ke světlu svého budoucího já.

„Když někdo z nás zmizí, do zpráv se to nedostane, protože se nejedná o žádnou novinku. Zbytek světa na tebe nemyslí – ani když zrovna šňupou tvůj kokain, nosí oblečení, které jsi vyrobil, nebo když tě vyhošťují ze země.“ Příběh pojednává o Alexovi, uzavřeném mexickém uprchlíkovi, který je na stáži na nizozemské univerzitě a snaží se zachránit, co zachránit jde. Aby žil, musí mluvit, aby přežil, musí mlčet. Buď zticha je strhující román o zavřených hranicích, odvaze bez hranic, o síle jazyka a stírajícímu se rozdílu mezi pachateli a oběťmi. Všechny postavy jsou smyšlené. Fakta nikoliv. Kniha vychází z mnohaletých rešerší a příběhů lidí se zkušeností s uprchlictvím a vyhoštěním, lidí pracujících v oblasti azylového práva, vyučujících z různých (mexických) univerzit, psychologů zaměřujících se na traumata, lidskoprávních aktivistů, novinářů, skrývajících se lidí, obětí i pachatelů násilí mezi kartely a zločineckými skupinami. Osvětluje, jaký vliv mají vládní orgány na jedince a také násilí související s drogami a sexem. Tento působivý román odhaluje mimo jiné i komplikované vztahy mezi „drogovými zeměmi“, jako je Mexiko, a Evropou, kontinentem, který žadatelům o azyl stále častěji zavírá hranice a zároveň je velkým překupníkem i uživatelem kokainu.

Neviditelní je román o nepřijetí odlišných lidí, ve kterém děti o rodičích pouze sní. Mladá žena, která vyrostla v dětském domově, se pokouší překonat traumata z dětství. Po tom, co ztratí blízké lidi, potká Daru, opuštěnou dívku, ve které vidí samu sebe. Když se rozhodne darovat dívce život, který ona sama nikdy neměla, setkává se s dalším rozměrem své neviditelnosti. Příběhové linky románu o lidech na periferii společnosti se proplétají, aby odvyprávěly jeden společný příběh o neviditelnosti.

Je to můj život, kniha, napsaná formou detektivního románu, líčí vztah tří žen z rozdílného sociálního prostředí: Angely Popové, kurátorky v galerii (a čerstvé matky), Grety Rothové (vyšetřovatelky z oddělení vražd) a Carly (Razii), sexuální pracovnice. Angela trpí poporodní depresí a pociťuje palčivou potřebu mít věci pod kontrolou. Tato potřeba nakonec vyústí v uměleckou instalaci, nazvanou „Je to můj život“, kterou věnuje dceři Elize a sestře Raise. Do jejího plánu vstoupí Carla, s níž se náhodně seznámí při jedné z večerních vycházek, i bývalý spolužák z univerzity, novinář Lazăr Mitrea. Carla je zároveň – byť jen na krátký čas – milenkou Grety, policistky pověřené vyšetřováním podezřelé smrti Angely Popové. Rozdílné dějové linky se proplétají kolem dilematu: je Angelina smrt vražda, nebo sebevražda? Pokud je to zločin, kdo je pachatel? Je pachatelů víc? Podezřelými se postupně stávají všichni „blízcí“ oběti. Podezření a napětí – jak narativní, tak mezi postavami – přetrvává až do finále, kdy vyjde najevo, že Angela Popová všechny vztahy zinscenovala, aby uskutečnila svůj plán: instalaci-manifest. Touha po sebevraždě a známky postupného psychického úpadku jsou roztroušené v celém románu, nevedou však nutně k závěru, že právě to byl Angelin záměr. Dilema vražda-sebevražda zůstává otevřené do posledních stránek knihy. Je to můj život bourá stereotypy a předsudky spojené s rodinou, genderem, sexualitou a duševními poruchami. Román tak vrcholí jistým druhem manifestu, jenž vybízí k zamyšlení, přijetí, porozumění a empatii.

„Nechci moc prozrazovat, ale podle mě se to s Tomem Kellerem pokazilo už tehdy, když ho jeho dva strýcové vzali v noci do lesa a nechali ho dělat věci, které by devítiletý chlapec ještě dlouho dělat neměl.“ Tak začíná debutový román Gijse Wilbrinka Bestie. Příběh se odehrává ve východní části Nizozemska mezi motorkami, pytláky, chovy norků a kšefty, které nesnesou denní světlo. V mystickém pohraničí plném tajemství vyrůstá Tom Keller, nejmladší z potomků v okolí nechvalně známé rodiny, který dostal do vínku talent pro motokros. Když po letech najednou zmizí, vydá se ho do rodného kraje hledat jeho svéhlavá dcera a výsledkem je dramatické rodinné znovushledání.

Tento příběh je pavučina přetrhaných vláken: když se podaří zachytit jedno, ostatní se vysmeknou. Je to příběh znepokojivé série úmrtí v prostředí pornografického průmyslu mezi Římem, Milánem a Turínem, ale zároveň i příběh vyšetřování, které vede vrchní inspektorka Vittoria De Feo. Je to příběh o tom, jak se dvojice dvacátníků, Bet a Teo, vydá po téže stopě ve snaze získat materiál, který by znovu nakopl jejich blog, a také příběh bulvárního novináře, jenž se snaží získat životní senzaci. Kolem jejich komplikovaného pátrání se pohybuje surrealistický sbor groteskních postav: chirurgové, kteří bohatnou prodejem erotických pomůcek modelovaných podle anatomie mrtvých pornohvězd, ďábelští právníci vodící koncipienty na vodítku, forenzní analytici snažící se prorazit jako youtubeři, bývalí herci z dětských pořadů upadlí v nemilost, psychiatři převlékající se během sezení za avokádo, upovídané influencerky sjeté kokainem, slizcí manažeři pornohereček. To vše doprovázené a okořeněné syntetickými drogami a smlouvami o podřízenosti, useknutými rukami a citronovými koláči, domácími králíky a trashovými pořady, sklady Ikea a pornografickými filmovými studii. Za zdánlivě čistou detektivní linií se rozvíjejí podoby pornografie bytí, v níž už dnes neexistuje nic obscénního.