Život ovdovělé hospodské Aloisie se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se její dceři Kristě zjeví v lese Panna Maria. Třebaže ji krom Kristy nikdo neviděl, zpráva o zjevení se rychle rozkřikne, do zapomenutého kraje začnou proudit zástupy a zadlužená hospoda konečně prosperuje. Krista je stejnou měrou okolím adorována i nenáviděna. Sama Aloisie neví, na kterou stranu se přiklonit. Je její dcera lhářka, nebo vizionářka? A zjevuje se v lese skutečně Matka Boží, nebo něco mnohem děsivějšího? Příběh o lásce, víře a nekonečné vůli vychází ze skutečných událostí, které se odehrály v devatenáctém století na Broumovsku.

Je to můj život, kniha, napsaná formou detektivního románu, líčí vztah tří žen z rozdílného sociálního prostředí: Angely Popové, kurátorky v galerii (a čerstvé matky), Grety Rothové (vyšetřovatelky z oddělení vražd) a Carly (Razii), sexuální pracovnice. Angela trpí poporodní depresí a pociťuje palčivou potřebu mít věci pod kontrolou. Tato potřeba nakonec vyústí v uměleckou instalaci, nazvanou „Je to můj život“, kterou věnuje dceři Elize a sestře Raise. Do jejího plánu vstoupí Carla, s níž se náhodně seznámí při jedné z večerních vycházek, i bývalý spolužák z univerzity, novinář Lazăr Mitrea. Carla je zároveň – byť jen na krátký čas – milenkou Grety, policistky pověřené vyšetřováním podezřelé smrti Angely Popové. Rozdílné dějové linky se proplétají kolem dilematu: je Angelina smrt vražda, nebo sebevražda? Pokud je to zločin, kdo je pachatel? Je pachatelů víc? Podezřelými se postupně stávají všichni „blízcí“ oběti. Podezření a napětí – jak narativní, tak mezi postavami – přetrvává až do finále, kdy vyjde najevo, že Angela Popová všechny vztahy zinscenovala, aby uskutečnila svůj plán: instalaci-manifest. Touha po sebevraždě a známky postupného psychického úpadku jsou roztroušené v celém románu, nevedou však nutně k závěru, že právě to byl Angelin záměr. Dilema vražda-sebevražda zůstává otevřené do posledních stránek knihy. Je to můj život bourá stereotypy a předsudky spojené s rodinou, genderem, sexualitou a duševními poruchami. Román tak vrcholí jistým druhem manifestu, jenž vybízí k zamyšlení, přijetí, porozumění a empatii.

Tento příběh je pavučina přetrhaných vláken: když se podaří zachytit jedno, ostatní se vysmeknou. Je to příběh znepokojivé série úmrtí v prostředí pornografického průmyslu mezi Římem, Milánem a Turínem, ale zároveň i příběh vyšetřování, které vede vrchní inspektorka Vittoria De Feo. Je to příběh o tom, jak se dvojice dvacátníků, Bet a Teo, vydá po téže stopě ve snaze získat materiál, který by znovu nakopl jejich blog, a také příběh bulvárního novináře, jenž se snaží získat životní senzaci. Kolem jejich komplikovaného pátrání se pohybuje surrealistický sbor groteskních postav: chirurgové, kteří bohatnou prodejem erotických pomůcek modelovaných podle anatomie mrtvých pornohvězd, ďábelští právníci vodící koncipienty na vodítku, forenzní analytici snažící se prorazit jako youtubeři, bývalí herci z dětských pořadů upadlí v nemilost, psychiatři převlékající se během sezení za avokádo, upovídané influencerky sjeté kokainem, slizcí manažeři pornohereček. To vše doprovázené a okořeněné syntetickými drogami a smlouvami o podřízenosti, useknutými rukami a citronovými koláči, domácími králíky a trashovými pořady, sklady Ikea a pornografickými filmovými studii. Za zdánlivě čistou detektivní linií se rozvíjejí podoby pornografie bytí, v níž už dnes neexistuje nic obscénního.