View Colofon
Original text "Sinossi" written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi,
Other translations
Proofread

Olga Stehlíková

Mentor

Alice Flemrová

Published in edition #2 2019-2023

Synopse

Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi

Z povídky, kterou jsem začala psát, by se mohl stát jak úryvek v antologii krátkých povídek – soustředěných na několik vzájemně propojených postav –, tak část knihy pro mladé dospělé.

Nacházíme se v blízké budoucnosti a v jednom skupinovém chatu úzkostlivých rodičů se to náhle začne hemžit poplašnými zprávami a pohoršenými reakcemi, které řetězově kolují v rámci úzké komunity: zdánlivě všímavé a spravedlivé, ale ve skutečnosti živené závistí a sobectvím. Zatímco se mezi rodiči rozvíjejí slovní přestřelky, lži, pózy a prosazování malých přízemních pravomocí, vyjde najevo naprosté nepochopení emočního života jejich dětí, stejně jako skandální selhání pokusu o jejich záchranu, protože všechno to kontrolování vyústí právě ve ztrátu vzájemné důvěry a k narušení vazeb.

To všechno se odehrává v budoucím světě, kde tyto děti, aby si užily někdejší svobody, utíkají do kreativních či bojovných virtuálních světů, které jsou mnohem skutečnější než dnešní počítačové hry a kterým dospělí vůbec nerozumí.


Výňatek


Edna vešla do koupelny s tabletem zabaleným do ručníku, ledabyle si namočila vlasy bez šamponu, pak nechala puštěnou vodu, nasadila si na hlavu elektrody a sedla si na kraj vany, aby mohla chatovat. Na voděodolný tablet dopadaly kapičky vody.

Přišla jí zpráva od Orlanda: Zítra je u kadeřnice Leina oslava. Půjdeš?

V těch končinách se kluci už nějaký ten pátek zvali i na oslavy, kde se lakovaly nehty, aby se předešlo genderovým stereotypům.

Nevím, mám jeden podělanej casting. Něco ti ukážu.

Edna rozmotala fuchsiové elektrody, které byly připojené k tabletu, přilípla si je k hlavě a stáhla svoje sny z předešlé noci rovnou do Starcraftu. Sen uložila na planetu Spánek. Znovu si ho přehrála: její dům stál na vrcholku světa a z oken byl výhled na neurčité starodávné pamětihodnosti v podobě trosek zasazených do prázdna. Potom se vydala ven, prošla několika různými krajinami připomínajícími levely ve videohře, až dorazila do svého skutečného domova. V tu chvíli vyšla na terasu a uchopila ji neviditelná ruka, která ji vynesla do nebe. Nebyl slyšet žádný hluk, ale její svědomí cítilo, že ji skenuje nějaký bůh a je spokojený s tím, co vidí, takže jí za bzučícího ticha předal pocit klidu a potom ji postavil zpátky na zem. V té chvíli se video přerušilo.

Edna sen nasdílela s Orlandem. On si ho přehrál dvojnásobnou rychlostí a za použití dost chudého lexika ho okomentoval jen: hustý. A pak: půjčíš mi svůj hvězdnej kosmickej meč proti mlze?

Jo, počkám na tebe na Trpasličí hvězdě.

Edna přenastavila elektrody z „výstupního“ přenosu dat na „vstupní“, zavřela oči a připravila se na další dimenzi.

Na tmavomodré a teplé planetě se objevili avataři obou dětí, nejdřív Or a pak Ed, navlečení do žáruvzdorných skafandrů. Ona zdvihla paži, aby otevřela nehmatatelný rozbalovací seznam, klikla prstem na helmu, kterou jí odpoledne půjčil, a nasadila si ji. Věděli, že je horko, ale na kůži to nepociťovali, protože neaktivovali režim „teplota“. Postavíme dům.

Oukej.

Pořád z toho samého menu, jež se rozbalovalo rukou, si vybrali cihly, což byly průhledné krychle plné vody s rybičkami, a další cihly ze zelené želatiny. Začali stavět terasy, terasy vklíněné jedna do druhé, z nichž byl výhled na modrou pouštní pláň. Přesouvali stavební bloky špičkami prstů, vnímali je jako trojrozměrné, ale necítili jejich váhu, přestože viděli, jak se jim na holých rukou tvoří kapičky potu. Všechny jejich planety měly několik atmosfér: jmenovaly se bláznosféra, prasosféra, pechosféra a šourkosféra.

Když byl malý nezastřešený palác hotový, přidali do něj zvířata, která vypadala jako psi s chobotem – Orlandovi se o nich jednou zdálo a stáhl je ze svého mozku –, a pak takové fialovo-stříbřité květiny, které získali z cloudu Společných Snů.

Ed a Or nikdy nehráli v modu boje o přežití, ale vždycky jen v tvůrčím, protože nechtěli, aby se objevily příšery nebo přírodní katastrofy a chtěly je zabít nebo zničit jejich planety: už tak je pravidelně kontrolovali rodiče, kteří se připojovali na jejich zařízení, aby tam nastavovali rodičovské zámky, procházeli historii stránek, stahovali archivy chatů a brouzdali po světech. Kdyby objevili ty květiny, analyzovali by je za pomoci psychologa. Kdyby zjistili, s jakými spolužáky se v těch světech potkávají, napsali by o tom do Elektronické Emotivní Evidence a probírali by to na chatech a s odborníky. Kvůli těmhle kontrolám si děti ukládaly všechny vzpomínky, sny a vymyšlená místa na paměťovou kartu někoho z kamarádů a snažily se nechat na tabletu jen pár nuzných chýšek, aby rodiče svedly na falešnou stopu. Avataři Ed a Or měli hlad. Otevřeli portál do jiné sluneční soustavy, kde si uchovávali zásoby hvězdného müsli. Současně aktivovali režim chuťových pohárků. Připravovali se na to, jak v puse ucítí tu chuť seitanových párků se skořicovou zmrzlinou, což je typické jídlo vymyšlené dvěma bohatými dětmi, které míchají svoje výchovou zkrocené chutě. Na jazyku jako by cítili polystyren, nebo spíš kukuřičné stavební bločky.

Při pohledu zvenčí teď Edna, která seděla na okraji vany s tabletem položeným na klíně, s fluorescentními elektrodami na spáncích, se zavřenýma očima a napůl mokrými vlasy, pohybovala rukama ve snaze lapit müsli a nasypat je do neviditelné misky. V tom okamžiku zaťukala na dveře její matka. Jednou, dvakrát. Edna na tu dobrotu, která nebyla zapsaná v Dietním Plánu a kvůli které by ani neztloustla, ani neznečistila planetu, ani netrpěla alergickými reakcemi, měla strašnou chuť. Najednou však zaregistrovala ty vzdálené údery, které se přidávaly k dutému hučení vesmíru, jež připomínalo neustálé svištění úlomků prachu pohybujících se ve vzduchu nadzvukovou rychlostí.

Moje matka! vykřikla a upustila misku, která padala pomalu, protože gravitace na tmavomodré planetě činila všechno velmi lehkým. Při pádu způsobila kovový rámus, jako když se roztříští led. Edna rozbalila nabídku menu, zvolila „Odhlásit se“, „Potvrdit“ a pak zas navázala spojení se svým skutečným tělem tím, že si protáhla ruku, strhla sluchátka, zakryla tablet špinavým prádlem a zapnula fén. Máma křičela. Edno, Edno, jsi v pořádku! Jsi v pořádku! Jsi v pořádku!

Znělo to spíš jako zvolání než jako otázka.

Edna se podívala do zrcadla, zatímco jí voda brázdila tvář. Na Starcraftu byla hezčí, bez té modré pihy u rtu.

To jsivpořádku jsivpořádku se za dveřmi ozývalo dál jako nějaký kosmický hluk. Edna nasadila úsměv do reklamy na homoparentální rodiny. Měla zažloutlé zuby a chuť na hvězdné müsli.

More by Monika Štefková

Jericho

Část I. – Farma […] I […] Farma, tak tomu místu říkali, se osaměle tyčila na temeni jednoho nízkého kopce. Byl to dvoupatrový statek, úzká a dlouhá obdélníková stavba ze dřeva. Jens, usazený v houpacím křesle na chodbě, sledoval z okna v horním patře svůj pozemek, který sahal až za řeku. Jeho malá černá očka byla neustále v pohybu, propátrávala obzor zahalený do tmy, ostražitá vůči každému podezřelému detailu. Elia a Natan seděli vedle něj na zemi a hráli si se zrezivělými autíčky. Byly slyšet zvuky noci – hmyz, šustění listí, poslední bučení ve chlévě – a vrzání houpacího ...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Fabrizio Allione

Vězňův slovník

Vězňův slovník obsahuje hlasy a příběhy mužů zavřených v turínské věznici Nápravné zařízení Lorusso a Cutugno, konkrétně v sekci V pavilónu C, určené „chráněným vězňům“. Kniha vznikla v rámci spisovatelské dílny, která probíhala uvnitř a trvala dva roky. Všichni víme, co znamená „domov“, „zima“, „láska“, jejich význam je absolutní. Ale ve vězení se význam slov mění a tato změna se rodí z prostoru: uvnitř existuje pouze tam uvnitř a slova se stávají pravěkými. Jako by se zastavila v prapůvodním čase. A právě v těchto sdílených slovech spočívá síla: slova, která jsou venku běžná, se ve vězení s...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Sara Micello

Uenské pandy

Od té doby, co se narodily děti, nebo možná od chvíle, co jsem se zaregistrovala na sociální sítě, anebo možná od chvíle, co mě práce nutila komunikovat jasně a vstřícně – prostě odvolávat se na známé věci, a ne si je vymýšlet – jsem svůj čas dělila na opravdový čas, tedy ten, který jsem mohla vyprávět ve svém opravdovém jazyce, a falešný čas, tedy ten, v němž jsem se musela vyjadřovat v rámci kategorií, daných rejstříků anebo napodobováním postojů. Četla jsem v románech o houževnatých a rozhodných mužích, kteří vstávají ve čtyři hodiny ráno, sprchují se studenou vodou a v šest už projíždějí ...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi

Cestou domů

Zatímco nastupují do auta a opouštějí město, on se snaží celou věc odlehčit tvrzením, že to byla jedna z těch nemožných situací, které nazývá Co-bys-dělal-kdyby? Ona přikývne. „Tyhle situace moc nezvládáš,“ podotkne. „Co tím myslíš? Co víc jsem měl kurva dělat?“ „Nemluv sprostě. Matteo opakuje všechno, co řekneš.“ Alice se ohlédne dozadu. Matteo usnul v sedačce. „Můžeš mi laskavě říct, co jsem udělal špatně?“ zeptá se on po chvíli. „Davide, úplně ti přeskočilo, začal jsi mlátit do skla. Kdybych tam nebyla já, ještě si tam drtíš klouby.“ To odpoledne se šli podívat na jeden dům v centru...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Fabrizio Allione

Záblesky

Ve sbírce esejů s názvem Zen a umění psát Ray Bradbury uvádí, že od svých čtyřiadvaceti do šestatřiceti let trávil čas tím, že sepisoval seznamy slov. Ty seznamy vypadaly asi takhle: JEZERO. NOC. CVRČCI. ROKLE. PODKROVÍ. SUTERÉN. PROPADLIŠTĚ. DÍTĚ. DAV. NOČNÍ VLAK. VOLÁNÍ V MLZE. KOSA. KARNEVAL. KOLOTOČ. TRPASLÍK. ZRCADLOVÉ BLUDIŠTĚ. KOSTRA. Nedávno se mi přihodilo něco podobného. Vyrůstala jsem v rodině, která mi dala dobré vychování a naučila mě, jak obstát ve světě, ale poslední dobou intenzivně přemýšlím nad jistými věcmi. Spousta z nich totiž zůstala přítomna a pořád stejně mě děsí. P...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Sara Micello
More in CZ

Fixa

      Robert sedí na gauči nejdřív sám, vlevo od skvrny, kterou tam před pár měsíci Sven udělal červenou fixou. Ptá se, jak se mám, jestli fungují lékárny a obchody, jestli mám všechno, co potřebuji, co budu dělat, jestli se něco stane. Mám se dobře, fungují, mám, nic se nestane. Každý den se ptá na to samé, každý den mu odpovídám stejným způsobem. Tady se nic neděje po páté odpoledne. Pointou zavírání je, aby se nic nestalo, přeji si dodat, ale vím, že to není moudré. Robert říká, že má žízeň, vstane a jde si pro sklenici vody. Nejezdí městská hromadná doprava, všichni jsou v bytech, na ulicí...
Translated from SR to CZ by Markéta Chlebovská
Written in SR by Jasna Dimitrijević

Óda na hurikán

Všední násilí mi vždy působilo potěšení: například sklenice roztříštěná za tmy. Občas se sám sebe ptám, jestli je ta vzpomínka vážně moje. Vybavuji si tu scénu a stěží zadržuji pocit radosti: předmět padá a rozbíjí se, ozve se tupý třesk a náhlý povyk, hlasy uprostřed noci. Matka stiskne vypínač a posvítí na rozlétlé střepy. Napřažená ruka ve vzduchu nade mnou. Plesknutí facky, které se zhola nepodobá třísknutí skla o podlahu, a pocit porozumění, že všechno je součástí obřadu. Násilí, jež začíná sklenicí a končí bolestí, kterou matka způsobila synovi. Od té doby uběhla řádka let a sklenice, m...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano

Uenské pandy

Od té doby, co se narodily děti, nebo možná od chvíle, co jsem se zaregistrovala na sociální sítě, anebo možná od chvíle, co mě práce nutila komunikovat jasně a vstřícně – prostě odvolávat se na známé věci, a ne si je vymýšlet – jsem svůj čas dělila na opravdový čas, tedy ten, který jsem mohla vyprávět ve svém opravdovém jazyce, a falešný čas, tedy ten, v němž jsem se musela vyjadřovat v rámci kategorií, daných rejstříků anebo napodobováním postojů. Četla jsem v románech o houževnatých a rozhodných mužích, kteří vstávají ve čtyři hodiny ráno, sprchují se studenou vodou a v šest už projíždějí ...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi

Změna

„Jeďte výtahem, já seběhnu po schodech,“ volá mladý doktor a vrhá se dolů schodišťovou šachtou, schody bere po dvou, po třech. Musí to stihnout. O několik týdnů dříve matka ještě v šestinedělí kontaktovala pediatra: děťátko bez ustání plakalo. Při první návštěvě lékaře jí bylo řečeno: „Stačí, když ho jednou pořádně nakrmíte, ono se pak uklidní.“ Na druhé klinice jí sdělili: „Je to jen kolika. Nejezte smažené. Budete pak mít lepší mléko a dítě přestane tak řvát.“ V soukromé ordinaci se lékař jednoduše rozesmál: „A proč by nebrečelo? Vždyť je to novorozeně.“ Pediatři byli klidní, ale plá...
Translated from PL to CZ by Tadeáš Dohňanský
Written in PL by Joanna Gierak Onoszko

Provázky

To hledání nezačne vědomě. Cítím, že jsem s ní děsivým, nevysvětlitelným způsobem spojená, a když zmizí, zanechá to ve mně otázky. Když se probouzím, přemýšlím, kde spí a jak žije, a když tiše a jako v bavlnce masturbuji pod peřinou a dívám se přitom vyklápěcím oknem ven, nepřestávám na ni myslet. Když procházím kolem stánků s ovocem v naší čtvrti, přejíždím konečky prstů po pomerančích, až najdu jeden, který mi ji připomíná, exemplář s dokonalými póry. Do jejích hodin jógy jsem se dostala kvůli neustávající bolesti krční páteře. Tento druh jógy, Iyengarovu metodu, mi doporučil fyzioterapeut,...
Translated from NL to CZ by Veronika Horáčková
Written in NL by Hannah Roels

Ostrov

Dodnes nevím, co jsem vlastně na ostrovech hledala. Vím jen, co jsem nechala za sebou. Zemi, která mi dala pas. Ženu, která mi dala život. Věci, které si člověk mohl koupit za peníze. Svět, který jsem nedokázala změnit. Voda v moři byla teplá. Vlny po večerech zářily světélkujícím planktonem. Po letech na cestách se mi pletly přístavy v palmových hájích, ve kterých jsem nastupovala na další lodě. Pletly se mi názvy ostrovů, které začínaly na koh a nusa. Pletly se mi tmavé oči a barevné šaty jiných pasažérů. Cestou jsem ale občas potkávala osoby, které hledaly – stejně jako já. Příliš jsme sp...
Translated from PL to CZ by Tadeáš Dohňanský
Written in PL by Urszula Jabłońska