Historická fikce Exodus jehňátek začíná následky masakru provedeného na jednom společenství na západě Rumunska hned po podpisu Vídeňské arbitráže v roce 1940. Začátek druhé světové války zastihne Domnicu a bratry Romiho a Micula na zámku rodiny Teleki, kde slouží. Hned poté, co zjistí, že jejich vesnice byla napadena, se vydají na cestu, aby zachránili svou matku. Jedinou únikovou cestou před ozbrojenými horthyovskými jednotkami je síť podzemních tunelů vyhloubených mezi sedmihradskými pevnostmi (na začátku knihy je mapa této sítě), v nichž rumunští uprchlíci hledají své rodiny a cestu ke svobodě. V podzemí dochází k nejrůznějším střetům, protože ne všechny chodby byly dokončeny, zásoby ve skladištích docházejí a zvěd vyslaný Maďary propašuje dovnitř pytel s dynamitem. Paralelně s dramatem uprchlíků se rozvíjí i milostný příběh Romiho a Domnicy, kteří se navzájem ztratí. Domnica zůstává jako rukojmí v osadě obývané skupinou ruských špionů, zatímco Romiho pronásleduje syn hraběte Telekiho a jeho vojáci. Exodus jehňátek není jen svižný příběh o cestách a hranicích, ale také román, který otevírá dialog o tématech, jako jsou exil, kolektivní paměť a práva žen, a na závěr vybízí k otázce: Jakou cenu jsme ochotni zaplatit za svobodu a jaké dědictví se rozhodneme zanechat budoucím generacím?

Tento příběh je pavučina přetrhaných vláken: když se podaří zachytit jedno, ostatní se vysmeknou. Je to příběh znepokojivé série úmrtí v prostředí pornografického průmyslu mezi Římem, Milánem a Turínem, ale zároveň i příběh vyšetřování, které vede vrchní inspektorka Vittoria De Feo. Je to příběh o tom, jak se dvojice dvacátníků, Bet a Teo, vydá po téže stopě ve snaze získat materiál, který by znovu nakopl jejich blog, a také příběh bulvárního novináře, jenž se snaží získat životní senzaci. Kolem jejich komplikovaného pátrání se pohybuje surrealistický sbor groteskních postav: chirurgové, kteří bohatnou prodejem erotických pomůcek modelovaných podle anatomie mrtvých pornohvězd, ďábelští právníci vodící koncipienty na vodítku, forenzní analytici snažící se prorazit jako youtubeři, bývalí herci z dětských pořadů upadlí v nemilost, psychiatři převlékající se během sezení za avokádo, upovídané influencerky sjeté kokainem, slizcí manažeři pornohereček. To vše doprovázené a okořeněné syntetickými drogami a smlouvami o podřízenosti, useknutými rukami a citronovými koláči, domácími králíky a trashovými pořady, sklady Ikea a pornografickými filmovými studii. Za zdánlivě čistou detektivní linií se rozvíjejí podoby pornografie bytí, v níž už dnes neexistuje nic obscénního.

Všechna láska ze spálené fotografie cílí na vztah tří generací žen, které vnímají svět vzájemně neslučitelným způsobem. Rodina a její křehká rovnováha jsou narušeny náhlou hospitalizací nejstarší z nich. Paralyzující obavy nabývají konkrétních obrysů v blízkosti nevyhnutelné smrti. Na povrch vyplouvají jejich obranné mechanismy – hlavně způsoby, jimiž každá z nich parazituje na životě té druhé ve jménu povinnosti a mateřské lásky. Leia, která se nachází uprostřed této linie, je tou, která zaznamenává proměny, třídí realitu, snaží se ji přepsat a dát jí smysl; tou, která neustále vyjednává vlastní identitu v pokusu odhalit, kým je mimo roli dcery a matky, a nalézt cestu k bezpečnému přístavu. (Eli Bădică, editor)

Ćrty jsou román o Miji a její rodině, kterou po osamostatnění Slovinska postihlo tzv. vymazání. Vymazání obyvatel bylo jedním z nejtemnějších okamžiků v moderní historii Slovinska. V roce 1992 bylo více než 25 000 lidí, převážně bývalých občanů ostatních jugoslávských republik, nezákonně vymazáno z evidence obyvatel s trvalým pobytem. Přes noc přišli o právní status, osobní doklady i základní lidská práva, a stali se tak neviditelnými ve vlastní zemi. Román prolamuje ticho, které toto trauma obklopuje. Nemluví o něm ani rodina, natož společnost. Mijin příběh nabízí intimní pohled na jinou, méně vznešenou stránku slovinského osamostatnění a rozpadu Jugoslávie. Se sofistikovaným humorem a citlivým vypravěčským hlasem autorka odhaluje, jak se společenské a politické změny odrážejí v každodenním životě jednotlivce. Slovinská literatura tímto románem poprvé zpracovává vymazání z perspektivy dítěte. Dívky, která zpočátku nechápe význam občanství, hranic či identity, ale během dospívání začíná čím dál víc chápat, proč je důležité mít háček na posledním písmenu svého příjmení.